Dobrý den, mám dotaz, jak by jste morálně hodnotili mužský orgasmus bez ejakulace, pokud by se to technicky zvládlo, (posilování pánevního dna, tělesná konstituce, nebo i kombinace více faktorů s nějakou vrozenou vývojovou vadou; jde to, je to možné nacvičit. Bylo by to morálně přijatelné při vážných a morálně čestných důvodech k oddálení početí?
Pozdravujem,
úmyselné oddelenie mužského orgazmu od ejakulácie je rovnaké (z morálneho hľadiska) ako konanie, keď sa človek snaží úmyselne zneplodniť pohlavný styk – napr. pri prerušovanom styku. Podobne aj pri každej inej antikoncepcii – vždy je tu zámer mať orgazmus a vylúčiť potenciálnu plodnosť, vylúčiť prirodzené následky svojho konania.
Biologicky, povieme „normálne“, je u muža orgazmus spojený s ejakuláciou. Ak to nejde, je to chyba – choroba, problém… (myslím tu na to, ak to nespôsobil úmyselne človek).
Ak takto človek koná úmyselne, chce nejako rozbiť to prirodzené spojenie. Vlastne by sa tak muž vedome a úmyselne chcel stať neplodným.
A to je podobne, ako keď sa žena dá sterilizovať, aby už nemala deti (znovu nejde o to, keď musí podstúpiť sterilizáciu zo zdravotných dôvodov a neplodnosť je druhotný efekt, nie priamo chcený cieľ).
Ak sa dá žena zámerne sterilizovať, tiež plodnosť považuje za niečo, s čím môže manipulovať, za niečo, čo sa aktuálne alebo natrvalo už nehodí, čo jej je prekážkou...
Ak majú manželia spravodlivé dôvody na oddialenie počatia alebo aj na trvalé predchádzanie počatiu, jediné, čo zodpovedá ľudskej dôstojnosti a povolaniu človeka byť tu na zemi obrazom Božej lásky, je orientácia vo vlastnej plodnosti a následne zrieknutie sa styku v dňoch potenciálne plodných.
Viem, že sa to môže zdať niekomu čudné alebo neprijateľné. No skôr nás tie situácie v manželstve privádzajú k otázkam: Ako milovať? Ako žiť to, čo sme v manželstve sľúbili – ako žiť tú špecifickú manželskú lásku? Má nejaký význam to, čo robíme so svojím telom? Aký cieľ má to, že nám Boh dal telo a že nás stvoril ako mužov a ženy?
Ak by bolo ok oddeliť orgazmus od jeho prirodzenej súčasti, prečo by sme sa vlastne mali trápiť s PPR, nebolo by jednoduchšie použiť kondóm alebo masturbovať? Aký by v tom bol mravný rozdiel?
V jednej odpovedi by to bolo dlhé, ak by som chcela spomenúť všetky súvislosti. Ale v češtine sú dobre vysvetlené v tejto malej brožúrke: http://www.lpp.cz/materialy/karel-d-skocovsky-katolicka-cirkev-a-antikoncepce/ a na nete www.getsemany:
Manželský akt jako vzájemné osobní sebedarování, má být – podobně jako je manželská láska obecně – otevřený novému životu tím, že manželé dávají sobě navzájem i Bohu Stvořiteli vše, co v tu chvíli dát mohou: svoji plodivou schopnost se všemi jejími omezeními. Tím si manželský akt zachovává prokreativní význam. Neznamená to, že musí nutně mít prokreativní funkci, tj. že musí dojít k početí dítěte. Manželský styk si uchovává prokreativní význam i tehdy, když nedojde k početí dítěte, pokud manželé sami svým konáním početí nezabránili. Tedy i v případě neplodného páru.
Když se v encyklice Humanae vitae (čl. 11) píše, že „každý manželský styk musí zůstat otevřený k sdělování života“, netvrdí se zde, že manželé smějí mít pohlavní styk pouze za účelem početí dítěte nebo že si početí dítěte musejí přát. Mohou mít naopak spravedlivý důvod se početí vyhnout. Latinský text hovoří jasněji: „kterýkoli manželský styk musí zůstat sám v sobě uspořádán (per se destinatus) k předávání (prokreaci) lidského života.“ Mluví se zde ocharakteru manželského sexuálního styku, nikoliv o postoji manželů. Přimanželském aktu se nesmí bránit realizaci jeho plodivého zaměření (uspořádání), jak je tomu například při použití antikoncepce nebo při nedůstojných sexuálních praktikách. (https://www.getsemany.cz/node/735).
S pozdravom, Mária Schindlerová, LPP