V létě 1998 byl v americkém bulletinu LPP uveřejněn tento dopis:
Dva roky s manželem používáme PPR k předcházení těhotenství. Zjistili jsme, že moje libido je přirozeně silné ve II. fázi, ale do začátku III. fáze všechna touha prakticky vyprchá. Tento aspekt působí frustraci v naší praxi PPR a ve III. fázi se milujeme hlavně proto, že je to ta správná doba. (Ne, že bychom měli zásadně zájem jen o sexuální rozkoš, nebo že by to naše milování ve III. fázi bylo úplně bez lásky, ale dělá nám starost následující.)
Obáváme se, že když nemůžeme dát fyzický výraz naší lásce v době, kdy k tomu cítíme touhu, má PPR negativní vliv na sexuální stránku našeho vztahu a to má dopad na naše manželství. Naše zkušenost je zřejmě v rozporu s tvrzením jiných párů, že PPR posiluje v manželství romanci. Naše romance hyne, protože se musíme zdržet styku v době, kdy jsme nejromantičtěji naladěni.
Povzbuzujeme se vzájemně, že se všechno zlepší, až začněme mít děti, ale co když to tak nebude? Nechceme si dělat marné iluze a tak se obracíme na jiné o radu.
(jedna z reakcií)
Během II. fáze mám velmi silnou sexuální touhu. Říkám si, že takhle se můj muž zřejmě cítí prakticky stále, protože jeho hormony nepodléhají cyklickým změnám jako ty moje. Začala jsem se pokoušet pamatovat si své pocity z II. fáze a jednat podle toho ve III. fázi. Zdá se, že mám asi dva dny na začátku III. fáze, kdy je hladina estrogenu ještě dost vysoká na to, aby udržela vášeň a radostný vstup do líbánkové fáze. Další věc je, že se musíme opravdu snažit, aby náš sexuální život byl prostý sobectví. Když chci styk proto, že mě k tomu ženou hormony, jsem víc sobecká než milující.
Když se však vždycky snažím obracet k manželovi a být něžná ve III. fázi (kdy mi na tom nezáleží) protože si uvědomuji, jak to vnímá on, pak jsem milující a on se cítí milován a oceňován. Reaguje pak štědře něžnostmi a předehrou a jsme oba spokojeni. Klíčem je láska – dát přednost potřebám druhého. To je proč manželé říkají, že je PPR pozitivní silou v jejich manželství.