To je název čtyřstránkového článku na místě, kde bychom ho nejméně očekávali – v časopisu Blesk pro ženy ze dne 21. 1. 2013. Autorkou je Alice Rossi.
Článek je velmi kritický. Začíná svědectvím ženy, která brala hormonální antikoncepci (HA) od svých 15 let. Ve věku 24 let dostala bez jakéhokoli varování mozkovou příhodu a ochrnula na půl těla. Na štěstí se zotavila; desítky mladých žen na světě však platí životem. V té souvislosti připomíná článek, že se toto nebezpečí podstatně zvyšuje u žen s poruchou srážlivosti krve.
Autorka cituje lékaře a socioložku, kteří vysvětlují negativní dopady „pilulky“. Vysvětlují, že HA potlačuje normální funkci těla; čím déle ji žena bere, tím delší dobu potřebuje organismus na zotavování. Tělo si zvykne na umělé hormony a potřebuje čas, aby se znormalizovalo. Z tohoto důvodu má žena, která léta brala HA, často potíže otěhotnět. Když dívka bere HA kvůli akné nebo úpravě délky cyklu, vrátí se problém po vysazení často ještě výrazněji. Článek obsahuje řadu svědectví žen, většinou kritických v tom smyslu, že HA patří k životu, ale spíše jako nutné zlo, než prostředek emancipace.
Autorka nezůstává u jednotlivých problémů HA, ale vyjadřuje své přesvědčení o hlubším dopadu tohoto způsobu života na společnost: „Antikoncepce odstartovala sexuální revoluci a změnila vztahy mezi muži a ženami za uplynulých 40 let víc než za celá předchozí staletí. Strach z nežádoucího těhotenství, a tím i závazků, zmizel, a lidé se tak můžou celkem bez zábran oddávat sexu. My ženy jsme získaly pocit, že jsme emancipovanější a konečně máme sexualitu ve svých rukou. Jenže co je to za emancipaci, když to muži začali brát jako samozřejmost, a co víc, po ženách užívání antikoncepce vyžadují! … A proto jsou hlavně oni největšími příznivci oněch „zázračných“ pilulek.“