Sexuální prožívání ženy se – podobně jako její nálada a výkonnost – v průběhu cyklu mění. Ženy jsou různé a každá z nich tyto proměny prožívá jinak, v jiné intenzitě a s jinými důsledky pro intimní život. Pro ženy, které do svého života přijaly PPR, mohou mít tato kolísání touhy samozřejmě větší význam, než pro ženy používající antikoncepci. Někdy slýcháme názor, že „přirozené plánování rodičovství je vlastně nepřirozené, protože ,brání´ ženě mít pohlavní styk v době, kdy po něm nejvíce touží“. A ze strany uživatelek PPR tu a tam zaznívá povzdech, že v neplodném období po intimním styku se svým manželem prostě netouží, i když ho mají upřímně rády. Jak se dá taková situace vyřešit?
Někteří příznivci PPR v dobře míněné snaze tuto metodu obhájit tvrdí, že vrchol sexuální touhy v cyklu prostě neexistuje. S ohledem na zkušenosti mnohých žen je to jen půl pravdy. Některé ženy prostě vrchol sexuální touhy v plodném období prožívají. A nejsou to výjimky.
Níže se pokusím stručně uvést některé zajímavé výsledky výzkumů v této oblasti a ukázat východiska a možnou pomoc ženám se ztrátou libida a/nebo sexuálního uspokojení v neplodném období.
Ženská sexualita a její zákonitosti
Odborníci v této oblasti upozorňují na skutečnost, že sexuální prožívání má (přinejmenším) dvě složky:
- vnitřní touhu (libido, které hodně souvisí s hladinami hormonů), která je aktivující, objevuje se bez ohledu na přítomnost sexuálních podnětů, a
- tzv. receptivitu, schopnost reagovat na sexuální podněty.
V mužské sexualitě výrazně dominuje právě vnitřní složka, u žen se situace mění (nebo může měnit) v závislosti na fázi menstruačního cyklu, věku a jiných faktorech. Zvlášť u nich má proto význam rozlišovat spontánní sexuální touhu a sexuální uspokojení. Podle údajů v literatuře se zdá, že přibližně 10–30 % žen žádné výraznější (nebo přinejmenším pravidelné) změny v sexuální touze během cyklu nezaznamenává. Odhadem asi polovina žen si nějaké změny uvědomuje, ale ty nemají vliv na jejich sexuální uspokojení. A asi 5-20 % žen prožívá změny natolik výrazné, že je pro ně pohlavní styk v některé fázi cyklu nepříjemný nebo nežádoucí. Jedná se velmi často o ženy, u nichž je ztráta sexuálního uspokojení spojena s výraznými premenstruačními obtížemi, kterými jsou např. bolest hlavy, únava, podrážděnost, deprese aj. Zde je namístě vyhledání odborné pomoci.
Dále bylo zjištěno, že určitá skupina žen vůbec neprožívá spontánní sexuální touhu, a přitom bez problémů dosahuje sexuálního uspokojení a vyvrcholení. Jejich touha bývá probuzena intimitou a láskyplnými projevy něžnosti.
Podobné změny zažívají některé ženy v průběhu cyklu: v plodném období u nich vlivem estrogenů vnitřní touha narůstá, po ovulaci, kdy stoupá hladina progesteronu, je tato touha spíše očekávající, než žádající. Možná dá více námahy a vynalézavosti ze strany muže ji zažehnout, ale většinou se to může podařit. Pro řadu žen (i jejich manželů) může být toto zjištění osvobozující. John Kippley k tomu dodává: „Spíše než o sníženém libidu během luteální fáze je lepší mluvit o zvýšeném libidu v plodném období cyklu, a to dává smysl. Vždyť je to Bůh lásky a života, který do jednoho úkonu spojil „milování“ a plození dětí. Nemělo by nás překvapovat, že oba manželé mohou víc toužit po manželském aktu v plodném období. V dobách, kdy jsme o plodných a neplodných obdobích nic nevěděli a kdy oba manželé uléhali do postele více či méně vyčerpaní, mohla taková hormony řízená přitažlivost hrát hlavní roli v tom, aby lidský druh nevymřel.“
Ženská sexualita naštěstí není zcela závislá na hormonech. Paradoxně to dokazuje i antikoncepční pilulka (aniž bych se jí chtěl jakkoli zastávat). Uživatelky hormonálních preparátů vlastně mají pohlavní styk stále v neplodném období – podobné jsou i hladiny hormonů (závisí samozřejmě na konkrétním dávkování). Některé z nich prožívají ztrátu libida, jiné naopak zvýšení a u mnoha z nich se touha a sexuální uspokojení nemění.
Východiska při potížích se sexulitou v neplodném období
1. Léčba hormonálních poruch, PMS, deprese
Dlouhodobě přetrvávající ztráta sexuálního uspokojení v neplodném období (na rozdíl od určitého snížení „aktivní“ sex. touhy) není přirozený jev. Téměř vždy je důsledkem hormonální nerovnováhy, v určitém počtu případů i příčinami psychologické povahy. V řadě případů lze najít odpovídající léčbu nebo alespoň zmírnění příznaků.
2. Otevřená komunikace mezi manželi
Otevřenost, sdílení vlastních pocitů, obav a přání, může nejen pomoci tuto situaci překlenout, ale může vést i k prohloubení intimity manželů. Obtížné situace, zvlášť pokud se týkají sexuality, jsou velmi bolestné, ale mohou se stát podnětem k růstu pozornosti vůči partnerovi, jsou výzvou pro naši vynalézavost.
Pro manžele může být důležité hovořit o následujícím: Co probouzí touhu manželky? Co ji naopak dusí? Má v neplodném období obavu, že nebude dostatečně připravená? Vzpomíná si na situaci, kdy byl intimní styk krásný i v neplodném období? Čím se ta situace vyznačovala?
3. Budování intimity v plodném období
Projevy něžnosti v plodném období jsou také nesmírně důležité. Už jenom uvědomění, že ne každá něžnost, pohlazení, objetí, je výzvou k pohlavnímu styku, je pro řadu žen (i mužů) příjemnou zkušeností. Zdrženlivost od sexuálních projevů neznamená zdrženlivost od lásky a něhy. Toto období se může stát časem důležitých rozhovorů a společně trávených chvil, které jsou tmelem manželství.
4. Relaxace, odbřemenění, snížení stresu
Stres a únava patří mezi spolehlivé nepřátele sexuální touhy. John Kippley k tomu podotýká: „Je dost možné, že manželčino uspokojení z manželského aktu v kterékoli fázi cyklu je hodně zvýšené, když se k ní její manžel chová jako ke své nevěstě a milé. To znamená ochotně pomoci s dětmi a s prací v domácnosti.“ Pomoc s nádobím může být někdy ta nejlepší sexuální „předehra“.
5. Použití zvlhčujících látek
Vlivem vysoké hladiny progesteronu může být tělo ženy méně připravené pro pohlavní styk (nedostatečné zvlhčení pochvy), což je provázeno bolestmi při styku. Pokud se jedná o přetrvávající problém, dobrou pomocí může být použití zvlhčujících látek (lubrikantů). Je třeba se ale vyhnout těm druhům, které obsahují spermicidy (které mají antikoncepční účinek) a glycerin (někdy může způsobovat záněty). Ženy jsou někdy překvapené, jaký účinek na jejich spokojenost takové přípravky mají.
6. Ochota k sebedarování na straně ženy, něha a pozornost na straně muže
Někdy se přes veškeré úsilí obou manželů situace příliš nemění. Zvlášť pro ženu se manželský akt může stát okamžikem, kdy ona více dává než přijímá. A přesto i toto období může být pro oba školou lásky. Oba se mohou učit celému spektru projevů něžnosti. Zvlášť od muže tato situace vyžaduje velké pochopení. A pro ženu určitou velkorysost v sebedarování.
„Jak pro manželky, tak pro manžele je stejně důležité si uvědomit,“ píše John Kippley, „že manželský akt by měl být obnovou manželské úmluvy a ne pouze zbavením se sexuálního napětí. To znamená zaměřit se na prospěch druhého, ne na sebe. Když manželský akt nepřináší jednomu z manželů tolik fyzického uspokojení, kolik by si přál, o to více se tento akt může stát vědomým darem sebe sama druhému.“
Závěr
Ztráta sexuálního uspokojení v neplodném období není bezvýchodná situace. I když může být prožívána jako velmi bolestivá, pro manželský vztah se může stát i zdrojem růstu v lásce a pozornosti vůči druhému partnerovi. V mnoha případech se podaří najít řešení, nebo alespoň částečné zmírnění obtíží.
Karel Skočovský