V prvním díle jsem načrtl celkový pohled na třídílnou sérii Církev v ložnici podcastu Bez filtru. Dále se pokusím nabídnout odpovědi na některé vyslovené otázky. Budu se snažit tak činit s pochopením pro ty, ve kterých téma PPR vyvolává strach a nejistotu, i pro ty, kteří jsou již k postojům církve v této oblasti skeptičtí.
Hned první otázkou, která v sérii zazní, je věta: „Co to tedy znamená přijmout děti od Boha ochotně?“ Na tuto otázku jsem však v celém podcastu odpověď nenašel.
Asi nejvíce téma rozebírá ve třetím díle historik Martin Vaňáč. Nejprve poukazuje na apel, obsažený v encyklice Amoris laetitia (AL), na „znovuobjevení poselství encykliky Humanae…
Proč církev trvá na odmítání antikoncepce a přitom připouští PPR? Celá série Církev v ložnici je přímo nabitá různými pohledy na toto téma, což je podle mě zcela pochopitelné a hlavně nadějné. Ukazuje to totiž na skutečnost, že názor církve pro upřímně věřící katolíky stále znamená mnoho. Proto se také v případě názorového nesouladu s učením církve téma velmi silně dotýká osobního života manželů, jak vidíme na příkladu rozhovorů vlastně se všemi ženami, které alespoň někdy o PPR uvažovaly.
Nyní bych se rád věnoval tématu praktické použitelnosti přirozeného plánování rodičovství, kterou se s manželkou zabýváme především. Tvoříme totiž učitelský pár Ligy pár páru (LPP) – učíme spolu jiné páry symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství (STM). Hned na začátku chci uvést, že katolická církev nijak neupřednostňuje konkrétní metodu PPR, protože se vyjadřuje pouze k morálnímu aspektu těchto metod obecně. Jejich praktická použitelnost, ale také spolehlivost, je různá. Sám se považuji za povolaného mluvit blíže pouze k metodě STM, proto jiné metody PPR ponechám stranou. Zároveň však chci upozornit, že metodu popisuji pouze principiálně, k jejímu spolehlivému využití je