Když jsme se v polovině těhotenství od lékaře dozvěděli, že čekáme dvojčátka, měli jsme velkou radost. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že některé věci budou obtížnější než s jedním miminkem. A jednou z nich bude i kojení.
Udělat maximum pro dobrý začátek
Je důležité ještě v těhotenství promyslet, jak to bude se začátkem kojení. Zvlášť pokud je nutný císařský řez. A pokud možno vše dopředu domluvit v porodnici (přiložení co nejdříve po porodu, možnost mít miminka u sebe, aby miminka nebyla bez vašeho vědomí dokrmována a nedostávala dudlík... nemusí to být bohužel v porodnici samozřejmostí).
Úžasné bylo, že nám nemocnice umožnila pobyt tatínka s námi na pokoji téměř celé čtyři dny. S Mirkovou pomocí jsem mohla kojit vždy, když holčičky projevily zájem (takže vlastně pořád :-) ). Vyhnuli jsme se tak také tomu, aby nám sestry odvážely miminka na novorozenecké oddělení „abych si mohla odpočinout“. Sama bych asi kompletně péči o dvě miminka hned po porodu nezvládla. Nejen kvůli kojení bylo krásné prožít první dny s našimi dvojčátky společně.
Spousta věcí je s dvojčaty jinak...
Asi nejnáročnější po příchodu domů bylo naučit se kojit (alespoň někdy) obě holčičky najednou. Nebylo snadné dvojčátka nachystat ke kojení a přiložit obě sama bez pomoci někoho dalšího. Prostě mi chyběly ruce – na každé miminko, které neudrží hlavičku jsem měla jen jednu. Pohlídat, aby se při společném kojení vždy obě správně přisály byl téměř nadlidský výkon. A i když jsem viděla, že některá není správně přisátá, chyběla mi další ruka, abych mohla polohu co nejdřív upravit...
Při první kontrole u pediatra jsem zjistila, že kojení „podle potřeb dítěte“ není možné brát u dvojčat doslovně. Klidnější Liduška téměř nepřibrala, zatímco její uplakanější sestřička Alžbětka lámala rekordy...
Přestože jsem si myslela, že o kojení toho vím dost, byla jsem ráda, když se u nás mohla zastavit laktační poradkyně, se kterou jsem mohla kojení probrat a ujistit se, že dvojčátka nestrádají.
Díky tomu, že mi často dvě ruce nestačí, mohou si všichni členové rodiny užít, že máme doma miminka. Pořád je koho přebalovat, chovat, pohoupat. Jsem manželovi i dětem vděčná za jejich pomoc, protože sama bych starost o dvě miminka a domácnost často nezvládala.
Jitka Nováková