Poselství účastníkům mezinárodního kongresu WOOMB na téma „Billingsova revoluce“ po 70 letech: od poznání plodnosti k personalizované medicíně.
Drazí bratři a sestry!
S potěšením zasílám pozdrav organizátorům a všem účastníkům mezinárodního kongresu WOOMB na téma „Billingsova revoluce“ po 70 letech: od poznání plodnosti k personalizované medicíně. Vřele vítám tuto iniciativu, která upozorňuje na krásu a hodnotu lidské sexuality.
Zatímco se v druhé polovině minulého století rozvíjel farmakologický výzkum kontroly plodnosti a šířila se antikoncepční kultura, John a Evelyn Billingsovi prováděli pečlivá vědecká zkoumání a šířili jednoduchou, ženám a párům dostupnou metodu přirozeného poznání plodnosti, která představuje cenný nástroj pro odpovědné rozhodování v oblasti předávání života. V té době se jejich návrh ve srovnání s proklamovanou snadností a spolehlivostí farmakologických prostředků zdál nemoderní a méně spolehlivý. Ve skutečnosti však nabízel a stále nabízí aktuální a zásadní výzvy a podněty k zamyšlení, které je třeba přijmout a prohloubit: jsou jimi například výchova k hodnotě tělesnosti, integrovaná a celistvá vize lidské sexuality, péče o životodárnou schopnost lásky, i když není [na tělesné rovině] plodná, kultura přijímání života a problém demografického kolapsu. V těchto ohledech to, co lze nazvat „Billingsovou revolucí“, zdaleka nevyčerpalo svůj prvotní potenciál, ale nadále zůstává zdrojem pro pochopení lidské sexuality a pro plné docenění vztahové a generativní dimenze páru.
Ve světě, kde převládá relativistický a banalizující pohled na lidskou sexualitu, se seriózní vzdělávání v této oblasti jeví jako nezbytné. Vyžaduje antropologický a etický přístup, v němž jsou doktrinální otázky zkoumány bez zbytečných zjednodušení a rigidních závěrů. Zejména je třeba mít stále na paměti nerozlučné spojení mezi sjednocujícím a prokreativním významem manželského aktu.[1] První vyjadřuje touhu manželů vytvářet jednotu, společný život; druhý vyjadřuje jejich vůli život předávat, jež přetrvává i v obdobích neplodnosti a stáří. Když manželé tyto dva významy vědomě potvrzují, v jejich srdcích se rodí a posiluje velkorysost lásky, která je disponuje k přijímání nového života. Když toto chybí, je zkušenost sexuality ochuzena, redukována na pocity, které se brzy stávají samoúčelnými, a vytrácí se z ní lidský rozměr a odpovědnost. Tragédie násilí mezi sexuálními partnery – mám na mysli pohromu vražd žen – zde má jednu ze svých hlavních příčin.
Vytrácí se totiž ze zřetele souvislost mezi sexualitou a základním povoláním každého člověka k darování sebe sama, které se zvláště uskutečňuje v manželské a rodinné lásce. Tato pravda, ačkoli je vepsána do srdce člověka, vyžaduje výchovu, aby se mohla plně projevit. Je to naléhavá otázka, která je výzvou pro církev a všechny, jimž leží na srdci dobro člověka a společnosti, a která čeká na konkrétní, tvůrčí a odvážné odpovědi, jak je zdůrazněno v Amoris laetitia, v souvislosti se sexuální výchovou:
„Řeč těla vyžaduje trpělivé učení, které umožní interpretovat a vychovávat vlastní touhy k opravdovému darování sebe. Když někdo chce darovat všechno naráz, pak se může stát, že nedaruje vůbec nic. Jedna věc je chápat křehkost věku a jeho zmatení, jiná věc je vybízet dospívající, aby setrvávali v nezralém způsobu svého milování. Kdo ale dnes o těchto věcech mluví? Kdo je schopen brát mladé lidi vážně? Kdo jim pomůže vážně se připravit na velikou a velkorysou lásku?“[2]
Po takzvané sexuální revoluci, která zbořila mnohá tabu, je třeba nové revoluce v myšlení: objevovat krásu lidské sexuality listováním ve velké knize přírody;[3] učit se respektovat hodnotu těla a předávání života a přitom mít na zřeteli autentickou zkušenost lásky v rodině.
Dalším rozměrem sexuality, který představuje pro dnešní dobu neméně významnou výzvu, je právě její vztah k předávání života. Znalost plodnosti, kromě toho, že má obecně výchovnou hodnotu, má totiž ještě větší význam, když se pár rozhodne otevřít se přijetí dětí. Billingsova metoda spolu s dalšími podobnými metodami představuje jednu z nejvhodnějších forem zodpovědné realizace touhy stát se rodiči. Ideologické i praktické oddělení pohlavního styku od jeho plodivého potenciálu dnes vede k hledání alternativních forem, jak počít dítě, které již nepočítají s manželským stykem, ale využívají umělých postupů. Avšak zatímco je dobré napomáhat a podporovat legitimní touhu po početí nejpokročilejšími vědeckými poznatky a technologiemi, které léčí a posilují plodnost, není správné vytvářet embrya ve zkumavce a následně je likvidovat, obchodovat s gametami a uchylovat se k praxi pronájmu dělohy. U kořenů současné demografické krize je spolu s různými společenskými a kulturními faktory narušený pohled na sexualitu. Není náhodou, že Billingsova metoda je také prostředkem pro přirozené řešení problémů s neplodností a pomáhá manželům stát se rodiči tím, že zjišťuje nejplodnější období. V této oblasti by větší poznání procesů vzniku života s využitím moderních vědeckých výdobytků mohlo mnoha párům pomoci k uvědomělejším a eticky poučenějším rozhodnutím, která by více respektovala člověka a jeho hodnotu.
Tohoto úkolu se musí s novým nasazením ujmout katolické univerzity, zejména lékařské a chirurgické fakulty. Z tohoto důvodu, stejně jako mělo pro manžele Billingsovy zásadní význam jejich působení na Lékařské fakultě Melbournské univerzity, je důležité, aby Centrum pro studium a výzkum přirozené regulace plodnosti, působící od roku 1976 na Katolické univerzitě Nejsvětějšího srdce (Sacro Cuore), patřilo k jedné z nejprestižnějších italských akademických institucí a mohlo využívat nejmodernějších vědeckých poznatků k plnění svého výzkumného a vzdělávacího poslání.
Vědecký rozměr tohoto mezinárodního kongresu navíc ukazuje, jak zásadní je věnovat pozornost jedinečnosti každého páru a každého člověka, zejména ženy. Právě perspektiva personalizované medicíny nám připomíná, že každý člověk je jedinečný a neopakovatelný a že dříve, než se stane předmětem léčby dysfunkcí a nemocí, je třeba mu pomoci, aby co nejlépe projevil svůj potenciál s ohledem na životní pohodu, která je především plodem harmonického života.
Podpora znalostí plodnosti a přirozených metod má také velký pastorační význam, protože pomáhá párům lépe si uvědomit jejich manželské povolání a svědčit o evangelijních hodnotách lidské sexuality. Důkazem takového významu je i velký počet účastníků tohoto kongresu, na němž se v Římě (nebo prostřednictvím videopřenosu) sešli lidé z mnoha zemí a všech kontinentů. Pozitivní zpětná vazba, která vyplynula z jejich zkušeností, leckdy získaných za velmi obtížných společenských a kulturních podmínek, potvrzuje význam vytrvalé a usilovné práce v této oblasti, a to i s cílem podporovat důstojnost žen a kulturu založenou na přijetí života, což jsou hodnoty, které jsou sdílené i s ostatními náboženstvími.
Vaše práce také přispěla k zásadnímu aspektu služby církve rodinám, jak učili moji předchůdci a jak jsem i já poznamenal v Amoris laetitia: „V tomto smyslu je třeba znovu objevit encykliku Humanae vitae (srov. 10–14) a apoštolskou exhortaci Familiaris consortio (srov. 14; 28–35).“[4] Je třeba podporovat používání metod založených na přirozeném rytmu plodnosti a zdůrazňovat skutečnost, že „mají v úctě tělo manželů, povzbuzují jejich vzájemnou něhu a podporují výchovu k ryzí svobodě“.[5]
Drazí přátelé, přeji vám, aby vaše práce přinášela plody, a děkuji vám za to, co děláte. Vykonávejte tuto cennou službu církevnímu společenství a všem, kdo chtějí kultivovat lidské hodnoty sexuality, s nadšením a velkorysostí. Mějme stále na paměti, že v této oblasti života se prvotní Boží požehnání projevuje se zvláštní nádherou (srov. Gn 1,26-30) a že jsme povoláni ho ctít i v ní, jak nás vybízí svatý Pavel: „Oslavujte proto Boha svým tělem“ (1 Kor 6,20).
Ze srdce vám žehnám a prosím vás, abyste se za mě modlili.
papež František,
překlad Karel Skočovský
Pozn. redakce: Český překlad proslovu papeže Františka, který přednesl v Římě 28. dubna 2023. Původní italský text je na webu press.vatican.va.
[1]Srov. sv. Pavel VI., enc. Humanae vitae, 12.
[2]Amoris laetitia, č. 284.
[3]It. natura: příroda/přirozenost.
[4]Amoris laetitia, č. 222.
[5]Katechismus katolické církve, č. 2370.