Za hodně roků své biskupské služby jsem spolupracoval s řadou lidí v církvi, kteří s obětavým nasazením a nezištně vykonali a konají mnoho dobra v oblasti rodinného poradenství. Církev je velká rodina a pracoviště Ducha Svatého, je místem domova schopného pojmout všechny v jejich různorodých potřebách, kde je třeba nejen profesní kvalitní pomoci, ale i umění sdílet, naslouchat, obětovat se, modlit se, pomáhat. Kolik jmen bych zde mohl vyslovit, ale netřeba, Bůh je zná a bude jejich odměnou.
     Denně myslím na naděje i kříže v našich rodinách, kde manželé např. čekají na dítě, které nepřichází, nebo prožívají smutek nad dítětem mrtvorozeným nebo postiženým. I touto cestou často roste a posiluje se vzácná hodnota vztahu manželů. Je tu i otázka odpovědného rodičovství, které manželům nabízí poučení o metodě přirozeného plánování rodiny, kdy z vážných důvodů se předchází početí cestami, které jsou v souladu s Božím mravním řádem a církev je respektuje. I v této oblasti manželé objevují hlubší podněty pro svůj vzájemný
vztah, oběť a ohleduplnost, kdy se v jejich lásce posiluje duchovní pouto nad tělesným. Konzumní doba s bezduchým kultem požitku a nezávaznosti v lásce potřebuje někdy i heroický přístup. Velmi si vážím všech, kdo touto cestou mají odvahu jít a nedají se pohltit diktátem, který celou Evropu rychle mění ve starobinec.
[Text biskupa Hrdlička je komentář k článku Když manželé radí druhým, interview s instruktory manželi Kolčavovými o práci Ligy. Katolický týdeník, 9.-15. ledna 2018, str. 5].