Na přelomu dubna a května 2008 proběhl v Praze 10. výroční kongres Evropské společnosti pro antikoncepci. Jako všechny podobné konference bývala tato akce příležitostí propagovat novinky a výhody antikoncepčních metod. A poněvadž v posledních letech dostalo přesvědčení o výhodnosti hormonální antikoncepce nemalé trhliny, dalo se očekávat, že se kongres alespoň pokusí odpovědět na výzvy, které před obhájce a propagátory hormonální antikoncepce postavily desetitisícové těžko zpochybnitelné studie typu World Health Institute. Možná i proto měl kongres trošku netradiční hlavní téma: Jiné než kontracepční účinky hormonální antikoncepce.
Na to, že se do Prahy sjelo přes 2000 gynekologů a sexuologů a na to, jaká pozornost je našimi medii obvykle této problematice věnována, kupodivu toto jistě reprezentativní setkání lékařů z 88 zemí moc velký ohlas nemělo. Dokonce se dá říci, že i odborné veřejnosti nějak ušlo. Nepřekvapí, že důraz na kongresu byl kladen na tzv. pozitivní účinky hormonální antikoncepce ani to, že opakovaně zaznělo, že (k vlastní škodě) se ženy skutečně spíše zajímají jen o výhody kontracepčních metod. I v éře pilulek nových generací však zarazí, že vzdor všemu pokroku stále – jak uvedla prof. Anita Riederová z Institutu sociální mediciny Lékařské fakulty Vídeňské university „nepřijatelně vysoký počet žen přerušuje používání zvolené antikoncepční metody již v průběhu 6 měsíců, i když proklamují vysokou motivaci k neotěhotnění“. Ve věku od 15 do 45 let podle ní z důvodu nespokojenosti s metodou přestanou průměrně užívat ženy antikoncepci 9,5x.
Zdravotní rizika hormonální antikoncepce
Přes zdůrazňování všech přínosů a bezpečnosti antikoncepčních metod se jako červená nit různými sděleními táhlo ujišťování, že všichni výzkumníci dělají co mohou, aby odstranili nežádoucí účinky hormonální antikoncepce. Ty jinak byly a jsou většinou bagatelizovány a ti, kdo na ně upozorňovali byli vysmíváni a umlčováni. Je tedy dobře, že na takové úrovni jasně zaznělo, že „některé obavy spojené s hormonální antikoncepcí mají reálný podklad“. Kromě dávno uznaných rizik trombóz a embolií či infarktů u kuřaček nebo mozkových příhod, tentokrát již nikdo nezpochybnil ani zodpovědnost hormonální antikoncepce za nárůst výskytu nejčastější rakoviny u žen – rakoviny prsu – ani zvýšené riziko a možnosti přímého i zprostředkovaného podílu hormonální antikoncepce na nárůstu nejčastější rakoviny gynekologické – rakoviny děložního čípku.
Hormonální antikoncepce a přírůstek váhy
Co se nežádoucích přírůstků váhy týče, jsou tyto efekty dále jedním dechem popírány a vzápětí se posluchači dozvěděli, že až 50 % uživatelek hormonální antikoncepce přerušuje její užívání kvůli nárůstu obezity a Lee P. Shulman z Americké asociace profesionálů zabývajících se reprodukčním zdravím už dělá reklamu drospirenonu, pilulce nové generace, která kromě větší účinnosti při blokování ovulace zároveň svým zásahem i na úrovni nadledvinek údajně „nemá na případný váhový přírůstek vliv“.
Chybějí spolehlivé studie
Významnou informaci přinesl Ian Milsom z Göterborské Sahlgrenské Akademie, když na základě nedávné Cochranovy recenze kvůli „absolutní absenci vědecky podložených studií“ zpochybnil jak údajný 50-90% výskyt poruch spojených s menstruací, tak i udávaný 70-80% efekt hormonální antikoncepce na úlevu od nich.
Vůbec je celkem zajímavé, že i v případě výzkumů prověřujících rizika hormonální antikoncpece a souvislostí infekcí HPV s rakovinou děložního čípku – o něž se opírá mohutná reklama masového očkování dospívajících dívek – „dosud nebyly vůbec provedeny metodologicky vyhovující studie“ (což vcelku mimochodem prozradil Dimitros Lazaris z Národní Kapodistrianovy university v Aténách).
Na nedostatek studií a významné metodologické chyby u studií, které se problematikou sexuálního života zabývají upozornil i Rik van Lunsen z Oddělení sexuologie a psychosomatiky Amsterodamské university. Současně naznačil, že by bylo třeba se zabývat i širšími dopady užívání hormonální antikoncepce, poněvadž např. „jestliže budeme uvažovat že z 1,5 mil žen užívajících v Nizozemsku hormonální antikoncepci jich 15% udává negativní ovlivnění sexuální pohody a nálad takové intensity, že vedou až k přerušení užívání hormonální antikoncepce přes udávanou intensivní motivaci neotěhotnět, jedná se nejméně o 150 000 žen, které svými náladami významně ovlivňují sociální klima ve svém okolí a následnou spotřebu psychofarmak i psychiatrické péče“. Soubor všech pro a proti pak dr. Lunsen shrnuje konstatováním, že budou třeba další analýzy a klinické studie než se podaří ženám nabídnout přípravek „šitý na míru“.
Návrat nitroděložních tělísek?
Nabídkou řešení uživatelských problémů s hormonální antikoncepcí je údajně návrat k nitroděložním tělískům a přechod k jiným neorálním metodám, které jsou i při kombinaci s hormony „méně ohroženy zapomnětlivostí uživatelek“ a údajně jsou i ekonomicky méně náročné než hormonální antikoncepce. Zvláště byly propagovány hormony uvolňující pesary, které jsou méně nápadné než náplasti nebo implantáty.
Hormonální antikoncepce a játra
Přesnější, jen na reprodukční systém cílené působení prý slibuje nový derivát hormonu estrogenu estetrol, který tak má mít „méně nežádoucích účinků i na játra, než má dosud používaný ethinylestradiol“ (o němž se běžně tvrdí, že jaterní testy se kontrolovat nemusí, protože přece játra nepostihuje …)
Feministky a sexistky asi nepotěší, že pro problémy s libidem, prostatou svaly a s řadou dalších potíží začínají firemní výzkumníci couvat s vývojem mužské kontracepce.
No a to by tak asi bylo vše, co jsme se na kongresu mohli dozvědět. Kdyby to nebylo žalostné, mohli bychom být spokojeni, že do vrcholných sfér specialistů v daném oboru konečně proniklo poznání, že se potvrdila všechna varování, na která už bez mála před 20 lety upozorňovali nejen tehdy zesměšňovaní zastánci ekologických a přirozených metod.
Pozornosti si ještě zaslouží ocenění přínosu vedení podrobných záznamů o menstruačních cyklech samotnými ženami a upozornění, že „obvyklá praxe gynekologů nasazovat hned hormonální antikoncepci i jen třeba na bolesti hlavy nebo migreny při předmenstruačním syndromu bez reálných diagnostických podkladů není postupem lege artis!“, jak uvedla Dr. Schwenkhagenová z Hamburku. [lege artis = „podle pravidel lékařského umění“, pozn. red.]
Business je business
Bohužel ale musíme konstatovat, že všechny tyto vědomosti ani o píď nepřispěly k tomu, aby zainteresovaní „experti“ a firmy přestali ohrožovat ženy po celém světě. Mají to dobře spočítané nejen u firmy Bayer Shering, která na to zadala i speciální studii. Pirjo Inkiová z finské university v Turku při ní zjistila, že při výběru metody uživatelkou nerozhoduje cena. (Kdopak to vždy tvrdí, že potraty a antikoncepce pomáhají ženám řešit tíživé sociální situace, kdy by si nemohly dovolit investovat do dalšího dítěte?) Všichni přece jen plní přání žen, které „emancipovaně“, „ve jménu pokroku“ chtějí rozhodovat o svém těle, ať to stojí, co stojí. A jsou to nejen ženy, které platí někdy i cenou nejvyšší, cenou svého života. Platí státy, platíme my všichni. Proč se pak všichni diví, že není, kdo by vydělával na jejich důchody a že si mladí chtějí užívat stejně, jako dříve jejich rodiče...? To už je jiné téma.MUDr. František Matušina, HLI-CS