Menstruace dokáže člověka potrápit. Jako „na potvoru“ často znepříjemňuje zrovna dny, kdy cestujeme, táboříme nebo se třeba s celou rodinou chystáme jít koupat (já osobně jsem díky menstruaci nemohla zkusit, jaké je plavání v Mrtvém moři). Ale pořád je to uklidňující, když menstruace přijde, kdy má, trvá, jak dlouho má a je tak silná, jak má. Co když ale krvácíte, a přitom o menstruaci vůbec nejde? Je to vždy známka toho, že je něco špatně?
Vyloženě pozitivní příčinu má ovulační krvácení, které bývá označováno také jako intermenstruační. Objevuje se v průběhu fyziologického cyklu po ovulaci. Způsobuje ho přechodný pokles hladiny estrogenů, ke kterému dochází po ruptuře folikulu. Vůbec nejde o nic zvláštního, laboratorně lze ovulační krvácení potvrdit asi v 90 % případů, viditelně se však projeví jen zřídka. Nebývá moc silné, často se jedná jen o několik hodin trvající špinění, většina autorů uvádí, že maximálně by mělo trvat dva dny o síle dvě vložky za den. Může být doprovázeno ovulační bolestí. Že jde opravdu o ovulační krvácení, lze prokázat vzestupem bazální teploty.
Další fyziologický příklad mimomenstruačního krvácení je špinění, které může provázet implantaci – zanoření nového miminka do děložní výstelky. Pokud k tomu dojde, stává se tak většinou 11.–12. den po oplodnění. Zašpinit, tedy krvácet mimo menstruaci, může žena i po styku z nějakého drobného poranění. Pokud se však postkoitální krvácení vyskytne častěji, je lepší navštívit gynekologa, aby zkontroloval, zda se na krvácení nepodílí i něco dalšího – například zánět.
Specifickým typem intermenstruačního krvácení je tzv. dysfunkční děložní krvácení. To je typické pro období dospívání, kdy se plodnost dívky teprve vyvíjí, a stejně tak pro období kolem menopauzy, kdy se plodnost pomalu loučí. V těchto časech se často vyskytují anovulační cykly. Při anovulačním cyklu vládnou estrogeny produkované pomalu se vyvíjejícím folikulem. Pod jejich vlivem stále narůstá endometrium. Ale protože folikul nepraskne (tedy nenastává ovulace), estrogeny nejsou vystřídány progesteronem, který by narostlé endometrium zkvalitnil. Takto vysoké a nevyživené endometrium už se dál v děloze neudrží a odkrvácí, přičemž krvácení bývá někdy i velmi silné a je nutné ho řešit. Pokud se žena pravidelně měří, prakticky si dysfunkční krvácení nemůže splést s menstruací. Dysfunkční krvácení přichází jakoby uprostřed 1. fáze velmi dlouhého cyklu – nepředchází mu ovulace potvrzená vzestupem teploty.
Mimomentruační krvácení může být také pouze průvodním jevem jiného zdravotního problému. Z gynekologických příčin jmenujme například myomy, polypy, záněty, poranění genitálního traktu, ale také prekancerózy nebo maligní útvary. Může se jednat i o systémová onemocnění nebo krvácení způsobené medikací (např. hormonální antikoncepcí, léky na ředění krve atd.). Výběr je pestrý a je na gynekologovi, aby určil přesnou diagnózu. Protože i když většinou krvácení znamená, že je vše v pořádku, někdy nám tak dává tělo najevo, že má nějaký (třeba naprosto nevýznamný) problém.
Kristýna Maříková
Zdroje:
ČEPICKÝ, Pavel a kol. Kapitoly z diferenciální diagnostiky v gynekologii a porodnictví. Praha: Grada Publishing, 2018, 232 s. ISBN 9788027123469.
PILKA, Radovan. Dysfunkční děložní krvácení: Studijní materál pro V. a VI. ročník magisterského programu Všeobecné lékařství. Olomouc, 2007. Studijní materiál. LF UPOL.