(Církev v ložnici bez filtru, dodatek)
Můj manžel napsal sérii článků reagujících na podcast Bez filtru. Je to muž systematický, rád debatuje na různá témata, hrdý na označení intelektuál. Zároveň je hluboce věřící a, troufám si říci, bohabojný. Já jsem na rozdíl od něj neorganizovaná, hodně citlivá, neumím se oprostit od emocí, proto taky nemám ráda ani učené debaty. K danému tématu bych ale stejně chtěla říct i něco za sebe.
Hodně se mluví o tom, že metody PPR jsou náročné, jejich užívání je nereálné a s dětmi se to prostě nedá. Já rozhodně nejsem precizní uživatelka. Doma nezvládám mít uklizeno nikdy, ani před příjezdem tchyně. Když mám brát pravidelně léky, stane se pravidlem, že zapomenu. Klíče od domu, auta a dalších věcí, které bez klíče nerozjedete, ztrácím několikrát ročně. Ale ono je to všechno o motivaci. Když jsem těhotná, najednou dokážu myslet na každodenní injekci na ředění krve, protože jinak bych mohla o svoje nenarozené dítě kvůli vrozené vadě srážlivosti přijít. Když naši dva malí kluci očividně ještě dost potřebují, abych se jim věnovala a sama poznám, že další miminko je zatím nad moje síly (i když už se na něj těším a rozněžňuji se nad oblečky), najednou dokážu těch čtrnáct dní, co potřebuji na vyhodnocení, vždycky ráno strčit teploměr do pusy a pak později udělat puntík do tabulky.
Netvrdím, že to není náročné. Nebaví mě pořád lovit teploměr pod postelí, kam ho kluci s oblibou hází. Těžko se mi zkoumá kvalita hlenu, když za mnou neustále lezou na záchod. Kdybych na to byla sama, bez podpory manžela, kdybychom se o tom nebavili, kdyby mi nekoupil novou baterku do teploměru, nezabalil ho s sebou na dovolenou a nepřipomínal mi, že jsem říkala, že se na miminko ještě necítím a neměli bychom ignorovat jasné znaky plodnosti, nedala bych to. Vůbec se nedivím ženám, které to vzdaly. Ano, je to náročné. Ale taky je to krásné. Když jsme spolu, jsme spolu doopravdy. Nedělí nás guma ani hormonální útlum. Jsme úplně svobodní. A mezi námi, s tou démonizovanou dobou zdrženlivosti to taky není tak žhavé. Mnohem horší jsou neuspatelné děti, únava, služby a návštěva spící za tenkými dveřmi.
Podcastu Bez filtru se tleská za jeho otevírání bolavých témat. Ano, striktní a nelaskavé farizejské lpění na zákoně je zraňující. Proto rozhodně neodsuzuji nikoho, kdo to vzdal, kdo do toho ani nešel, ani nikoho, kdo nazul holínky a oblékl se do pláštěnky. Ale onen báječný podcast zranil mě. Bolí to, když někdo říká, že nemá cenu bojovat, objevovat krásu manželské lásky, rozvíjet náš vztah a snažit se podávat radostnou zprávu o sexu a manželství dál.
Kristýna Maříková