Je to už hodně dávno, co se mě sestřenice zeptala, jestli nevím, jaký je ten správný počet dětí, který by měl katolík mít. Byla krátce vdaná, já mladá a svobodná – nevěděla jsem. To téma jsem do té doby neřešila. Tak jsem si řekla, že to zjistím. Vyptávala jsem se a zjistila, že prý tři děti – jedno pro Pána Boha, jedno pro vlast a jedno pro jistotu, kdyby něco... Ta odpověď se mi moc nezamlouvala a tak jsem si řekla, že bych mohla zjistit, jak to měli v životě svatí.   
    No, zjistila jsem zajímavé věci: sv. Zdislava (tehdy ještě blahoslavená) měla děti 4, sv. Tomáš…

Čítať ďalej

Bylo mi 39, měli jsme doma pět dětí a další jsme neplánovali. Během předchozího těhotenství jsem totiž měla autoimunní onemocnění štítné žlázy a lékaři nám další  těhotenství nedoporučovali. 

Cykly jsem měla celkem pravidelné, přibližně dvacetiosmidenní. Ale asi tak jednou za rok jsem mívala cyklus kratší – 25 dní. Tyto kratší cykly mi taky určovaly nejdřívější první den teplotního vzestupu – 12. Takže 1. fáze nám podle pravidla zkušenosti lékařů, podle pravidla 21/20 i podle Döringa končila 5. den. Lékaři říkají, že s přibývajícím věkem plodnost klesá. Proto jsme se s manželem dohodli, že už nebudeme všechna pravidla STM tak striktně dodržovat. Zejména lze přeci s velkou pravděpodobností považovat za neplodný i 6. den cyklu.…

Čítať ďalej

Nedávno sme boli s manželom počas našej krátkej spoločnej dovolenky v skanzene. Pozerali sme si domčeky a v nich miniatúrne izbietky. V strede domčeka bola kuchyňa (kachle a trochu miesta matke na varenie). Vľavo izba, kde spali všetci – deti, manželia, ale i starí rodičia. Vpravo bola už len malá komora – kde uskladňovali náradie, mútili maslo, alebo čistili strukoviny. 

Pri prezeraní si malej izby s jednou, či dvomi posteľami mi napadla myšlienka. Hneď som sa spýtala manžela: „Kedy a ako tí manželia intímne žili? Kde si vyznávali lásku a plodili deti?“ Usmial sa, pobozkal ma a povedal: „Tak všelijako, vonku v senníku, v lese …“ Manželské intímne chvíle boli vtedy asi naozaj vzácne.

V dnešnej…

Čítať ďalej

     Je to už několik desítek let, co jsem z úst gynekologa slyšela:“ Jste těhotná. Tak co, necháme TO?“ Byla jsem šokovaná. S tím jsme nepočítali. Plánovali jsme sice před svatbou, že chceme mít větší rodinu, ale ne tak rychle po sobě – půl roku od předešlého porodu. Nevím, co jsme si tenkrát vlastně mysleli, ale symptotermální metodu jsme neznali a ta tenká brožurka o PPR (tehdy jediná dostupná v celé republice) nám evidentně nestačila. Ale v té chvíli jsem věděla jediné – že TO je naše dítě, které nechci zabít, i když jsme jeho příchod neplánovali. Můj rozum to věděl, ale srdci to trvalo ještě…

Čítať ďalej

Keď sme pred časom zistili, že čakáme štvrté dieťatko, nebolo to pre nás príjemným prekvapením. Neplánované tehotenstvo nás zaskočilo. Vtedy sme mali dve dcérky v predškolskom veku a vytúženého 9 mesačného syna Filipa. No a k tomu rozostavaný dom.

V tú jeseň sme takmer každú sobotu pracovali na stavbe domu. Bolo tak aj koncom októbra, robili sme omietky na hrubo. Práca na dome šla dobre, ešte zopár úprav a lešenie sa môže rozobrať. Filipko, ktorý mal takmer rok, sa zo záujmom pozeral na všetky činnosti okolo. Niektorí z chlapov sa už lúčili. Podali ruku aj tým, ktorí rozoberali lešenie. Zrazu len bolo počuť výkrik: „Pozor, lešenie!“ To sa začalo…

Čítať ďalej