Vláda Britskej Kolumbie podala žalobu proti farmaceutickej spoločnosti Johnson& Johnson Inc., v ktorej uvádza, že výrobca antikoncepčnej náplasti OrthoEvra ju predával agresívne, bez toho, že by zverejnil riziká spojené s jej užívaním. V žalobe se tvrdí, že ženy ktoré si aplikovali náplasť neboli vopred  varované o zvýšenom riziku krvných zrazenín, pľúcnej embólie, mrtvice, infarktu alebo ťažkej žilnej trombóze. Taktiež, že lekári, ktorí preskúmavali klinickéskúšky pred schválením antikoncepčnej náplasti, zistili potenciálne závažnéproblémy s jej užívaním, avšak výrobca zanedbal príslušné varovania, opomenul robiť štúdie skúmajúce dlhodobé rizika užívania náplastia neposkytol schvaľujúcemu orgánu úplnú a presnú informáciu o rizikách.  V dôsledku užívania tejto antikoncepcie zomrelo najmenej 23 žien

... [lifesitenews.com,

Čítať ďalej


První známka, že něco není v pořádku, přišla před třemi lety - v den, kdy jsem jela do Brna na přijímací zkoušky na vysokou. Bylo krásně, a tak jsem si po přijímačkách prošla město a vylezla i na Špilberk. Domů jsem přijela až večer a mámě se zdálo, že mám oteklé jedno lýtko. V tu chvíli jsem nad tím ještě mávla rukou.
Zanedlouho mě čekalo taneční soustředění. Tanec byla moje velká vášeň - na střední škole jsem se začala závodně věnovat klasickému i latinskoamerickému a chodila jsem také na salsu. Soustředění, to znamenalo týden tancování od rána skoro až do rána. Celý den se trénovalo a večer se šlo ještě tancovat do klubu. Do toho třicetistupňové vedro a podpatky. Po návratu domů už nebylo pochyb - jedno lýtko jsem měla mnohem větší než druhé. Šla jsem k lékaři, ten mě poslal na sono, odtud jsem putovala na ortopedii, ale ani tam nevěděli, co se mnou. Asi po měsíci jsem se dostala na internu, kde konečně padla diagnóza. Trombóza. Poležela jsem si tam týden, nasadili mi warfarin a spolu s ním mi píchali fraxiparin, což je forma heparinu. Musela jsem také držet přísnou dietu - nesměla jsem třeba jíst zeleninu zelené barvy, kuřecí maso a spoustu dalších věcí. Chodila jsem na pravidelné odběry krve, ale hodnoty stále neklesaly. Bylo mi pořád špatně a začaly mi po hrstech vypadávat vlasy. V nemocnici mi udělali genetické testy, které prokázaly, že vrozené dispozice k trombóze nemám. V naší rodinné anamnéze nic podobného také není. Pak se mě lékaři zeptali, jestli náhodou neberu antikoncepci. Když jsem řekla, že ano, označili právě ji za příčinu trombózy. A řekli mi, že ji už nikdy nesmím brát.
Hormonální antikoncepci mi doporučila moje gynekoložka už někdy v sedmnácti letech. Tehdy si do té doby celkem pravidelná menstruace začala přicházet, kdy chtěla. Byla také mnohem delší a silnější než dřív. Léčba zabrala, měsíčky zeslábly a zkrátily se na obvyklou dobu. Účet mi vystavila až o několik let později.

Čítať ďalej


Na přelomu dubna a května 2008 proběhl v Praze 10. výroční kongres Evropské společnosti pro antikoncepci. Jako všechny podobné konference bývala tato akce příležitostí propagovat novinky a výhody antikoncepčních metod. A poněvadž v posledních letech dostalo přesvědčení o výhodnosti hormonální antikoncepce nemalé trhliny, dalo se očekávat, že se kongres alespoň pokusí odpovědět na výzvy, které před obhájce a propagátory hormonální antikoncepce postavily desetitisícové těžko zpochybnitelné studie typu World Health Institute. Možná i proto měl kongres trošku netradiční hlavní téma: Jiné než kontracepční účinky hormonální antikoncepce.
    Na to, že se do Prahy sjelo přes 2000 gynekologů a sexuologů a na to, jaká pozornost je našimi medii obvykle této problematice věnována, kupodivu toto jistě reprezentativní setkání lékařů z 88 zemí moc velký ohlas nemělo. Dokonce se dá říci, že i odborné veřejnosti nějak ušlo. Nepřekvapí, že důraz na kongresu byl kladen na tzv. pozitivní účinky hormonální antikoncepce ani to, že opakovaně zaznělo, že (k vlastní škodě) se ženy skutečně spíše zajímají jen o výhody kontracepčních metod. I v éře pilulek nových generací však zarazí, že vzdor všemu pokroku stále – jak uvedla prof. Anita Riederová z Institutu sociální mediciny Lékařské fakulty Vídeňské university „nepřijatelně vysoký počet žen přerušuje používání zvolené antikoncepční metody již v průběhu 6 měsíců, i když proklamují vysokou motivaci k neotěhotnění“. Ve věku od 15 do 45 let podle ní z důvodu nespokojenosti s metodou přestanou průměrně užívat ženy antikoncepci 9,5x.
Zdravotní rizika hormonální antikoncepce
    Přes zdůrazňování všech přínosů a bezpečnosti antikoncepčních metod se jako červená nit různými sděleními táhlo ujišťování, že všichni výzkumníci dělají co mohou, aby odstranili nežádoucí účinky hormonální antikoncepce. Ty jinak byly a jsou většinou bagatelizovány a ti, kdo na ně upozorňovali byli vysmíváni a umlčováni. Je tedy dobře, že na takové úrovni jasně zaznělo, že „některé obavy spojené s hormonální antikoncepcí mají reálný podklad“. Kromě dávno uznaných rizik trombóz a embolií či infarktů u kuřaček nebo mozkových příhod, tentokrát již nikdo nezpochybnil ani zodpovědnost hormonální antikoncepce za nárůst výskytu nejčastější rakoviny u žen – rakoviny prsu – ani zvýšené riziko a možnosti přímého i zprostředkovaného podílu hormonální antikoncepce na nárůstu nejčastější rakoviny gynekologické – rakoviny děložního čípku.

Čítať ďalej


Neuveriteľne dramatický príbeh so zlým koncom zažila teraz dvadsaťpäťročná Angličanka Michelle Markeyová z Readingu. Antikoncepcia, ktorú užívala pred ôsmimi rokmi, spôsobila, že už nikdy nebude celkom zdravá. Sedemnásťročnej Angličanke Michelle vznikla po užívaní antikoncepcie masívna krvná zrazenina v nohe. Lekári ju zachránili, ale kedykoľvek sa môže stať, že noha jej začne jednoducho hniť.

 

„Zoznámila som sa so slušným chlapcom, s ktorým sme sa mali radi. Mala som len sedemnásť, nechcela som nič nechať na náhodu, a tak som si dala predpísať antikoncepčné pilulky. Keďže som z nich začala priberať, prešla som na Marvelon, pilulky tretej generácie," vraví Michelle.
V auguste 1994 začala vykašliavať krv. Röntgen hrudníka neukazoval nič podozrivé a lekár usúdil, že ide o infekciu. S antibiotikami poslal Michelle domov preliečiť sa.
„Necítila som sa najlepšie. Zhodou okolností sme mali práve na ten čas naplánovánú rodinnú dovolenku v Španielsku. Rozhodla som sa zostať doma a naši radšej odleteli bezo mňa."
Den po odchode Markeyovcov prišiel pre Michelle priateľ autom, aby si trochu vyšli. „Až keď sme zastali, uvedomila som si, že sa mi nedarí pohybovať lavou nohou a nemóžem vystúpiť. Navyše ma rozbolela ako pri silnej svalovici, začala opúchať a fialovieť. Bolo mi jasné, že so mnou vážne nie je niečo v poriadku, ale nemala som potuchy, čo." Priateľ zaviezol Michelle rovno do nemocnice.
„Lekár po prvom pohľade vyhlásil, že podľa neho mám v nohe krvnú zrazeninu. Zostala som ako skamenená. Priateľkina mama zomrela kvôli krvnej zrazenine, ktorá sa jej dostala do mozgu. Bola som presvedčená, že to sa stane aj mne."
Venogram potvrdil v Michellinej nohe masívnu zrazenmu od členku až k panve. Okamžite začala užívať liek na riedenie krvi, ktorý ju mal rozohnať. Všetky hlavně žily malá totiž zablokované, jej noha bola fialová a dvakrát väčšia ako zvyčajne. „Jedna z prvých otázok, ktorú mi lékari položili, bolo, či beriem antikoncepčné tabletky. Ihned' mi ich zakázali ďalej užívať. Boli si skoro celkom istí, že práve antikoncepcia spustila zrážanie krvi."

Čítať ďalej


 
Postfertilizačné účinky orálnych kontraceptív (OK) a ich vzťah k informovanému súhlasu
Walter L. Larimore, MD; Joseph B. Stanford, MD, MSPH

Predpisoval som hormonálnu antikoncepciu od roku 1978. Spolu s manželkou sme roky používali hormonálnu antikoncepciu bez akéhokoľvek znepokojenia ohľadom jej morálnej prípustnosti. V roku 1995 mi môj priateľ a kolega John Hartman, MD, ukázal informačnú brožúrku pre pacientky, ktorú sám dostal od priateľa, ktorá tvrdila, že hormonálna antikoncepcia má postfertilizačný účinok spôsobujúci "…nepoznané straty nenarodených detí." John sa ma spýtal, či som niekedy o týchto účinkoch počul. Nepočul som. Prečítal som si brožúrku a jej tvrdenia mi pripadali neobvyklé, prehnané a nepresné. Rozhodol som sa, že preskúmam literatúru, aby som vyvrátil tieto tvrdenia kvôli kolegovi, kvôli mne samotnému i mojim pacientkam, ktoré by sa mohli na tieto veci pýtať. Čím viac som študoval tému, tým viac vzrastal môj záujem ohľadom toho, čo som sa dozvedal. Spojil som sa s výskumnými pracovníkmi po celej krajine a diskutoval som s nimi. Počas tejto práce som stretol Joea Stanforda, MD. Joe súhlasil, že mi bude dobrovoľne pomáhať vo výskume, ktorý nakoniec vyústil do napísania tejto systematickej štúdie. Naše zistenia nás osobne veľmi zaujali rovnako ako fakt, že tak veľa našich kolegov a pacientov rovnakým spôsobom dosiaľ ignorovalo tento možný účinok OK. Predbežné výsledky nášho výskumu sme prezentovali na mnohých vedeckých fórach hlavne z toho dôvodu, aby sme si overili, či ideme správnym smerom. Väčšina kritikov naznačovala, že napriek tomu, že informácie o týchto účinkoch sú pre nich nové (rovnako ako boli aj pre nás), zdali sa im hodné výskumu. Viacerí sa dokonca vyjadrovali v tom zmysle, že sa domnievajú, že naše výsledky by mohli zmeniť spôsob, akým rodinní lekári informujú svoje pacientky o hormonálnej antikoncepcii a jej možných účinkoch.

Najťažšou časťou výskumu pre mňa bolo rozhodovanie, akým spôsobom aplikujem získané poznatky vo svojej praxi. Rozprával som o tom so svojimi kolegami, pacientkami, etikmi, ktorých poznám a rešpektujem, ako aj s pastormi našej komunity. Študoval som etický princíp dvojitého efektu a preberal som túto tému s veriacimi lekármi rôznych vyznaní. Nakoniec, po mnohých mesiacoch rozhovorov a modlitieb, som sa v roku 1998 rozhodol hormonálnu antikoncepciu viac nepredpisovať. Moja profesia rodinného lekára bola spätá so starostlivosťou o rodinu od počatia až po smrť. Nakoľko dostupné fakty jasne hovorili o tom, že hormonálna antikoncepcia  môže mať postfertilizačné účinky, cítil som, že by som ju nemohol viac s čistým svedomím predpisovať - najmä keď sú k dispozícii iné vhodné alternatívy. Moji kolegovia, zamestnanci a pacientky ma nečakane podporili a povzbudili. Zdá sa, že moje pacientky ocenili informácie, ktoré som im poskytol. Mnohé boli prekvapené či dokonca šokované (rovnako ako predtým ja), keď sa dozvedeli o týchto možných účinkoch. Mnohé moje pacientky sa rozhodli pokračovať v užívaní hormonálnej antikoncepcie - pre našu klientelu a komunitu máme lekárov, ktorí im ich budú naďalej predpisovať. Pacientky, ktoré ďalej užívajú hormonálnu antikoncepciu, mi hovoria, že sú omnoho opatrnejšie pri jej užívaní. Ďalšie sa rozhodli pre iné spôsoby obmedzenia pôrodnosti - najmä pre niektorú z moderných metód prirodzeného plánovania rodičovstva. Toto je teda výskum, ktorý zmenil moju dušu i moje konanie. Problém, s ktorým som sa musel vyrovnať, bol  mimoriadne zložitý. Domnievam sa, že bude rovnako zložitým pre mnohých z tých, ktorí si pozorne prečítajú a zvážia skutočnosti obsiahnuté v tomto článku.

Walter L. Larimore, MD
Kissimmee, Fla

Čítať ďalej