Keď som sa šiel ženiť, o PPR som nič nevedel. Ani z predmanželskej čistoty som si ťažkú hlavu nerobil. Do nášho manželstva sme vstupovali tak, že dieťa už bolo na ceste. A tak mi pri vstupe do manželstva blikalo zelené svetielko, že V MANŽELSTVE UŽ KONEČNE MÔŽEM VŠETKO a nemusím riešiť, čo je hriech a čo nie. S manželkou sme sa dohodli, že akúkoľvek antikoncepciu odmietame, a ako mnohí sme sa vybrali cestou prerušenia manželského objatia.
     Chceli sme väčšiu rodinu. Ja som vravieval, že chcem 10 detí, manželka zas, že by zvládla 5 – 6 detí. Nakoniec sme sa dohodli, že by sme mali radi minimálne štyri deti. Pán nás vzal za slovo a požehnal nám

Čítať ďalej


159.1Nedávno som jednu múdru ženu, ktorú si veľmi vážim, počula povedať:

„Často sa vyjadrujeme o manželskej povinnosti a myslíme pri tom na sex. Ale plniť si manželskú povinnosť znamená plniť manželský sľub. A teda milovať a ctiť svojho manželského partnera.“


V tomto príspevku by som chcela vyjadriť poďakovanie a obdiv všetkým vám, mužom, v prvom rade tomu môjmu milovanému – za to, že ste sa rozhodli svoj manželský sľub plniť.

Pristihla som sa pri tom, že často Ťa, môj milý, beriem ako samozrejmosť. Že náš život s PPR beriem ako samozrejmosť. No zďaleka to samozrejmosťou nie je... Z Božej milosti som dostala ten nezaslúžený dar žiť v manželstve, kde

Čítať ďalej


Zdrženlivost jsem si nevybral. Se svou povahou bych to nikdy neudělal.150.4 Je to jen nástroj, který jsem se rozhodl používat, protože je nutný pro něco jiného, co jsem si vybral a co jsem dlouho hledal. Hledal jsem opravdový vnitřní pokoj a klid v našem „intimním životě“. Pokoj obecně mám, když dělám správné věci a je to doplněné o radost, když je dělám správně.

Vzpomínám si, jak nám jednou na střední škole řekl učitel filosofie či občanské nauky, že nějaký tuším řecký filosof řekl, že některé věci jsou správné, protože jsou správné (nebo tak nějak). Zdůraznil, že VŠE se dá obhájit jak pro ANO, tak pro

Čítať ďalej


obr.146.12Naše volba pro symptotermální metodu byla postupná. Oba jsme z tradičních katolických rodin a oba jsme znali encykliku Humanae vitae už za svobodna. Anička své cykly mapovala už před svatbou a s jakousi metodou (načtenou z učebnic pana Šipra a paní Trobischové) jsme v manželství vystačili asi 10 let. Po 3 dětech jsme ale potřebovali  větší spolehlivost a Anička chtěla, abych jejím cyklům víc rozuměl. Tak jsme se přes internet dostali k Lize pár páru. Naučili jsme se oba metodu symptotermální a i já jsem pochopil, že podstatnou součástí a velkou výhodou přirozených metod je právě to, že je to metoda pro celý manželský pár, nikoli jen pro jednoho. A v tom vidíme největší přínos Ligy a jejích učitelských párů. Stali jsme se

Čítať ďalej


     Moje povolání mne často nutí zamýšlet se nad teologií manželství. Proto je pro mne lehké, ale zároveň těžké hovořit o svém vlastním manželském životě. Těžké, neboť nedokážu úplně oddělit své „odborné“ názory od těch, které si vytvářím spontánně na základně vlastních zkušeností. Lehké, protože jsem zvyklý hovořit o sexuálních problémech, manželství, regulaci porodnosti. Ale neumím přesně určit hranici mezi tím, co je a co by mělo být.

     Kdybych měl ve zkratce shrnout problémy dnešního manželství, nemohl bych se vyhnout velkému tlaku, který na mne vyvíjejí věřící lidé, teologové i světští filosofové. Snaží se naklonit vyšší duchovenstvo

Čítať ďalej